Ing. Jan Šneberk: Levicová klišé profesora Kellera

V nedávné době bylo možno se na tomto webu seznámit s ideovou masáží levicového intelektuála pana doktora Kellera viz článek  Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.: Dva druhy pravicových voličů. Cílem jeho stati nebylo nic jiného než útočit na pravicově se identifikující se voliče, a to zbraněmi vskutku levicovými. Jeho článek byl pln zvláštně koncipovaných vývodů na základě omezené a ze souvislosti vytržené informace. Pojďme si teda pár věcí uvést na pravou míru.
Na úvod by bylo dobré si říci, co je a co není pravicové a levicové. Vzhledem k vývoji politického spektra je dnes nad slunce jasnější, že toto dělení je již přežité (několik populárních schémat). Jako příklad mohu uvést dnešní evropské konzervativní strany, často jsou kladeny na pravou stranu politického spektra, přitom mají několik levicových programových bodů, jako např. kolektivistický přístup, ať už na bázi národní či křesťanské, a mnohé z nich nejsou pravicovými ani z hlediska ekonomického, typické jsou témata ochrany domácího trhu, zejména se zemědělskými produkty.
Pokud tak chceme i dnes věci hodnotit, je vhodné si stanovit kritéria. Základní oblastí je sféra ekonomická. Pravice preferuje svobodný trh s minimálním zasahováním státu, minimální přerozdělování, a tím pádem méně solidární sociální systém, levice opak. Druhým aspektem je vnímaní základní společenské jednotky, pravice upřednostňuje individualitu s maximální svobodou a osobní odpovědnost, pro levici je naopak typické kolektivistické pojetí s paternalistickým státem.
Zásadní věcí, kde s panem Kellerem není možné souhlasit, je jeho zjednodušení dělení pravice-levice na pouhý vztah k sociálnímu systému, jeho pojetí levicových filantropů a pravicových sobců je opravdu směšné. Lidé nejsou dokonalí a počet příjemců nikdy nesmí překročit zlomek počtu dárců, je nutná osobní odpovědnost. Není možné přispívat na občany, kteří stále a chronicky zneužívají náš sociální systém, a to i z daní dělnictva. Dnes už se daňové zatížení v naší zemi blíží evropské špičce, aktuálně hrozí skutečný odliv výrobních podniků, které se na HDP nemalou měrou podílejí, o zaměstnanosti ani nemluvě.
Základní poučka říká, že na každou korunu, kterou chci přerozdělit, musím vybrat ještě jednu na „živení“ celé byrokratické mašinérie. Nebylo by daleko lepší těm skutečně pracujícím nechat maximum jejich poctivě vydělaných prostředků, než je okrádat naším neefektivním daňovým systémem? Čím méně peněz bude v nečitelném balíku, tím méně se promrhá a tím menší bude korupce. Právě proto z tohoto důvodu volí pravici i občané nízkopříjmových skupin, ano, ona zmiňovaná pravicově orientovaná městská chudina. Osobní odpovědnost zde hraje rozhodující roli. Pan Keller právě zmiňuje, že peníze vytunelované a rozkradené by v mnohém postačily na bohatý sociální systém. Bohužel, zde se jasně ukazuje typicky levicová utopická představa o dokonalém lidstvu. Je potřeba vždy doufat v lepší, ale počítat s horším, veškerá legislativa i sociální systém musí počítat s lidem takovým, jaký je, a ne takovým, jaký by mohl být.
Pan Keller se dlouze rozepisuje o jisté skupině občanů, kteří nepotřebují sociální systém.  Ano, jistě tací jsou, ale z hlediska celé populace je to skupina naprosto marginální. V tomto mi autor připomíná politického extremistu, podle této logiky tedy mohu na základě romské kriminality odsoudit celé toto etnikum. A to si dovolím poznámku, že kriminálně se živících Romů je výrazně více než pravicových voličů nepotřebujících za celý svůj život státní sociální zabezpečení. Pan Keller se projevil jako populista nejhrubšího zrna.
Postupme však dále. Jsou dvě specifické oblasti života, kde není úplně možné nastolit volný trh. Osobně nejsem pro zavedení školného a to právě z důvodů, které pan Keller uvádí. Jsem pravicový volič a volím pro stát ekonomicky výhodnější variantu. Do budoucna je důležité udržovat porodnost ideálně na 2 dětech na rodinu, to je jediná cesta, jak udržet objem ekonomicky činných obyvatel i v budoucnu. Tudíž bych studium v žádném případě nezpoplatňoval, tak aby mladí lidé nemuseli dlouhá léta splácet své studijní půjčky. Opět by tu byl znevýhodněn onen zodpovědný občan na úkor ruku-vždy-nastavující skupiny. Druhým odvětvím je zdravotnictví, kde se často předepisují leky ne podle jejich kvality či ceny, ale podle toho, od jaké společnosti dostal ošetřující lékař tučný sponzorský dar. Však obchodníci s farmaceutiky jsou dnes mocnější lobby než obchodníci se zbraněmi, větší finance umožňují větší lobovaní.
Zdůvodňovat současný stav teoriemi o vylučování a uzurpaci není úplně možné, nelze to plně roubovat na evropské či dokonce středoevropské poměry, tuto záležitost lze označit za doménu zámoří, kde je minimální sociální solidarita, ale lidé jsou zase dostatečně krmeni frázemi o svobodě a demokracii. Evropa je v poněkud jiné situaci s ohledem na historický vývoj a bohaté konzervativní tradice. Daleko důležitější než hledání třetích cest je, aby strany agregovaly na potřeby svých voličů, tím odpadne prostor pro strany typu DS(SS).
Jsem optimista, věřím, že část levicových voličů prozře a uvědomí si, že stát jsme my všichni a není to pouze nějaká imaginární dojná kráva. Nedávej chudému rybu, ale nauč ho rybařit. Takže závěrem, pan Keller by nejvíc prospěl, kdyby přestal hlásat svou štvavou pravo-levicovou kampaň. Nejsme dva nesmiřitelné kmeny, ale jeden národ, a je na nás, jak jsme do budoucna schopni táhnout za jeden provaz.

Pozn.: do textu jsem umístil několik oblíbených schémat politické struktury