Rok se s rokem sešel a Kuba nám dal opět možnost zavítat do vlašimského kraje a vystoupat na prastaré halštatské hradiště Blaník. Vyjeli jsme v páteční podvečer. Klima venku se drželo mezi nulou a jedním stupněm, tak jeden nevěděl, kdy to začne namrzat, tudíž jsme jeli opatrně. Hned jak jsme minuli ceduli „Středočeský kraj“, tak začaly být silnice naprosto katastrofální. Když jsme dorazili na Penzion, bylo už zatopeno a venku naražen soudek se Svijanama. Ubytovali jsme se a trochu povečeřeli. Pak už se napojil notebook, pustila hudba a nastal čas pro výměnu informací mezi všemi přítomnými a ke vřelým rozmluvám. Páteční večer se rázem protáhl do páteční noci a myslím, že si ho každý nad míru užil. Atmosféra byla velice uvolněná a přátelská. V sobotu ráno jsme vyrazili do Louňovic pod Blaníkem, kde už v hostinci čekala další část průvodu. Shromáždili jsme se na náměstí a brzy jsme vyrazili. Cesta byla dost zachumelená a proto jsme vlastně také zvolili variantu vyjít až z Louňovic a ne hned za Penzionem. I tak jsme se místy bořili až po holeně. Na hoře nás čekala odměna ve formě svařáčků, pivečka, grogů a dalších iontových nápojů. Kdo chtěl, tak si koupil vstupenku do rozhledny, ale viditelnost toho dne zrovna nebyla moc oslnivá. Společné foto jsme utvořili před rozhlednou po Kubově projevu (text viz ZDE), jehož vyústění mě naprosto nadchlo! Vždycky jsem přemýšlel o tom „kdy asi tak vyjedou“; „kdy bude úplně nejhůř, když tento národ byl už tolikrát týrán a skličován“. V mládí mě hodně oslovil song od Orlíku, kde Dan zpíval „na 15 milionů klíčů jsou zamčeni – klíče však máme my; v každém z nás, jeden klíč je uchován“..Což má logiku. Ale Kubovo vysvětlení bylo daleko přímočařejší a o to úžasnější. Svébytnost a bytí Blanických totiž přirovnal k normálním lidem. K hrdinům naší historie, kteří se v minulosti postavili za tento národ, za tuto zem. Ať už šlo o první, druhý nebo třetí odboj, nebo o postavení se za pravdu v jakékoliv situaci. Takže Blanickým rytířem se může stát každý z nás!! To si zasloužilo jiskry v očích nejednoho z nás a hlavně bouřlivý potlesk. Ten asi vzbudil pozornost u dalších turistů, kteří se nás pak vyptávali, jestli náhodou nejsme Dělnická Strana. Je až nepochopitelné, jak někteří žijí jen tím, co vidí v televizi!!
Z Blaníku se dá jít ještě na Malý Blaník, na jehož vrcholu leží zřícenina poutní kaple. Každý však měl jinou vizi, protože někteří se už viděli v teplé hospůdce u dobré večeře. To nás rozdělilo na 3 skupiny. Jedna pokračovala po prohrnuté cestě do hostince, druhá taktéž, ale s tím, že si před tím na ten Malý Blaník zvolila pohodlnější cestu. No a my, třetí skupina – skupina A, jsme se nenechali zahanbit a utíkali jsme přes zachumelené pole a zasněžený les ke kýženému cíli. Odměnou nám pak byla slivovička na zahřátí a krásný pohled na svéráznou zříceninu. Cesta do restaurace pak probíhala hladce. V hluboké noci se pak pár z nás vydalo na místní hasičský ples do místního muzea a ostatní pokračovali na náš útulný penzion. Věřím, že na tomto výletě nebyl ani jeden človíček, který by si ho neužil plnými doušky. Setkali se jedinci ze všech koutů republiky – Praha, Litoměřice, Plzeň, Brno, Hradec, Nové Město, Hronov, Červený Kostelec, Úpice, Přerov…
Autor: Slut
Fotogalerie
Pozn. drobným písmem: Cenzura je nepřípustná, ale další fotky by nikoho nezajímali 
