Jiří z Poděbrad po několika pokusech řešit konflikt smírem, vypověděl válku odbojné Jednotě zelenohorské. Vzájemné obléhání a dobývání hradů, tvrzí a měst skončilo v létě úspěchem husitského krále. Katolická opozice však i do budoucna představovala pátou kolonu, vždy připravená jednat s útočníky.
Uskupení odbojné katolické šlechty bylo založeno již 28. 11. 1465 na hradě Zelená hora. Zakládajícími členy byli zejména příslušníci vysoké šlechty. Kromě samotného majitele hradu Zdenka ze Šternberka, to byli i jeho synové Jaroslav a Jan ze Šternberka, bratři Jan a Oldřich Zajícové z Hazmburka, Jindřich starší a syn Jindřich mladší z Plavna, Bohuslav z Vamberka, Jindřich z Hradce, Děpolt z Rýzmberka, Vilém z Ilburka, Burian II. z Gutštejna, Linhart z Gutštejna, Jan z Rožmberka a jeho bratr Jošt z Rožmberka, který tehdy zastával úřad vratislavského biskupa. Později uzavřela spojenectví s Jednotou i města, jako tradičně katolická Plzeň či s přispěním biskupa Jošta z Rožmberka i jeho Vratislav.
Jednota zelenohorská se snažila prostřednictvím svého vyslance Dobrohosta z Ronšperka o aktivní zahraniční politiku s cílem si zajistit zejména podporu papeže, bohudík se jejich aktivita zdála kurii příliš nereálná.
List krále Jiřího z Poděbrad adresovaný hlavě Jednoty Zdeňkovi ze Šternberka z 20. dubna byl praktickým vyhlášením války. Jednota zelenohorská reagovala 21. dubna uzavřením spojenectví právě se slezskou Vratislaví a začátkem června se k ní přidaly i další města jako Jihlava, Znojmo, Brno, Olomouc, Namyslów aj. Jednotu podporovala vlažně i většina katolického kléru v čele s biskupem Tasem z Boskovic.
Jiří z Poděbrad zbavil vůdce vzbouřenců Zdeňka ze Šternberka postu nejvyššího purkrabího a na jeho místo byl jmenován Jiřímu oddaný Zdeněk Kostka z Postupic. Zároveň s tím oblehl jeho šest hradů a stejně tak postupoval i u dalších významných signatářů Jednoty zelenohorské. V Čechách opanoval situaci Jiří z Poděbrad, spolu se svým synem Jindřichem a Pražany celkem snadno. Do Slezska vtáhlo královské vojsko doplněné o silné oddíly bratříků pod vedením Viktorína z Poděbrad, Zdeňkem Kostkou z Postupic a Ctiborem Tovačovským z Cimburka (ten později se vyznamenal i v bojích proti Matyáši Korvínovi a vždy věrně stál po Jiříkově boku). Spojence Jednoty zelenohorské ve Slezsku zachvátila panika, v rychlém sledu padli Reichenbach, Münsterberk a Frankenštejn. Po vítězstvích ve Slezsku se vojsko přesunulo na Moravu, kde mj. obsazením kláštera ve Starém Brně pomohli obleženému Špilberku, jehož posádka zachovala věrnost Jiřímu z Poděbrad.
Moc Jednoty zelenohorské se rozpadla, král disponující zemskou hotovostí a zkušenou profesionální armádou doplněnou o bojem zocelené slovenské bratříky ji zasadil tvrdý úder. Královská moc se upevnila a přinesla krátký oddech. Již následující rok v čele křížové výpravy vstoupil na naše území Matyáš Korvín a část opozice jeho útok aktivně vítala.
Další informace o bojích s Matyášem Korvínem viz ZDE
Autor: Marek Štěpán (www.libri.cz, www.husitsvi.cz, www.zelenahora.cz, www.iweb.cz/tovacov)
(plz)
