Kalendárium: 27. února 1469 – Jiří z Poděbrad zajal Matyáše Korvína, bitva u Vilémova

Osobní schůzka králů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína v Ouhrově; uzavřeno příměří se slibem Matyáše, že zprostředkuje dohodu s římským papežem a zanechá nepřátelství vůči Jiříkovi. Matyáš své závazky nedodržel.

Matyáš Korvín, kterému k uherskému trůnu svou podporou pomohl právě Jiří z Poděbrad a dokonce mu dal za ženu i svou dceru Kateřinu (zemřela v patnácti letech při porodu Korvínova potomka) se postavil proti svému bývalému příteli a hnán vlastní ctižádostí dominovat této části Evropy, se postavil do čela křížové výpravy. Již 23. 12. 1466 vyhlásil papež Pavel II. krále Jiříka za sesazeného z trůnu a vyhlásil proti Čechám křížovou výpravu. Nic jiného ani nezbývalo, protože husitský král se celkem rychle vypořádal s menšími vpády německých žoldnéřů a v boji s katolickou Zelenohorskou jednotou přešel do ofenzívy.

Boje mezi Matyášem Korvínem a Jiřím z Poděbrad vypukly už na jaře 1468, kdy Uhři vpadli na Moravu. Na odpor se postavili síly Ctibora Tovačovského z Cimburka a Jiřího Tunkla ze Zábřehu. Tuhý odpor kladli zejména Uherské Hradiště a brněnská pevnost Špilberk. Přesto se nakonec Matyáši Korvínovi podařilo vytlačit síly Jiřího z Poděbrad z území Moravy. Matyáš podpořen dosavadními úspěchy se nechal vyprovokovat ke zbrklé zimní ofenzívě. Uherská armáda vyrazila z Brna na Čáslav, kde ji ovšem čekala mohutná vozová hradba a dělostřelectvo dvanáctitisícové české armády. S nedostatkem proviantu se Korvín neodhodlal zaútočit, raději zvolil taktický ústup. Jeho vojsko zamířilo podél Železných hor přes Žleby, Ronov a Chotěboř.

Tím se ovšem dostal do pasti. Česká armáda využila znalosti terénu a nepozorovaně přehradila výstupy z údolí Doubravky. Pravidelným jednotkám přispěchal na pomoc lid z okolí a rychlými záseky se Železné hory proměnili v pevnost. U Vilémova byl Matyáš obklíčen. Odpor byl marný a schylovalo se k totálnímu masakru křížové výpravy. Jiřík prokázal velkodušnost a souhlasil s nabídkou na vyjednávání.  Proběhl několikahodinový rozhovor v polospálené chalupě u Ouhrova. Místo aby se Jiřík zbavil svého nejsilnějšího protivníka, utopil v krvi útočníky a tím ukázal domácí opozici kdo je pánem země, se zachoval rytířsky a Matyáše Korvína za příslib zprostředkování míru s papežem ho velkomyslně propustil. Bohužel v politice se rytířské chování neocení.

Jen co byl Korvín za horami, projevila se jeho proradnost, opět obnovil válku a 3. 5. 1469 se nechal korunovat v Olomouci katolickou šlechtou za českého krále. Král Jiřík hledal pomoc u Polského krále Kazimíra, kterému dokonce nabídl českou korunu pro jeho syny. Kazimír nabídku přijal, ale pomoci se Jiřík nedočkal.

Naštěstí i tak přinesl rok 1470 českým zbraním úspěch. Domácí opozice byla oslabena, její hrady obleženy. Zejména schopný Jiříkův syn Jindřich z Poděbrad uštědřil českým spojencům Matyáše v Lužici, Slezsku i na Moravě řadu porážek a iniciativně přenesl boje na území protivníka mj. poplenil Pováží. Uherská vojska se proslavila velkou krutostí zejména proti prostým obyvatelům, napichovali chycené vesničany i zajaté české bojovníky na kůly. U Hodonína zajali Uhři českou špízovací jednotku a všem 585 Čechům usekali hlavy. To vyvolalo touhu po odvetě a naši si samozřejmě nenechali nic líbit. I zahraniční situace se začala zlepšovat, dokonce Vilém Saský provdal svou dceru za Hynka z Poděbrad, tj. do kacířských Čech. Škoda, že neměl milovaný husitský král Jiřík více času… zemřel 22. března 1471.

Zdroj: www.libri.cz, Petr Hora – Toulky českou minulostí 2 (Baronet, 1995), Kronika českých zemí (Fortuna print, 2003)